Hloupý Honza chtěl ojebat Krále. Nechal si dát úkol a že za jeho splnění nechce více než jeden centimetr královského vína. Je všeobecně známo, že jen pouhá kapka tohoto moku má obrovskou cenu. Běžně se neprodává a na černém trhu se dá za jeden malý kalíšek utržit pěkně rostlou prasnici i se selátkem na gril.

Král byl ušlechtilý muž a věděl, jaký je Hloupý Honza blbec, tak mu dal jednoduchý úkol. Měl posbírat kobylince v královské stáji. Úkol to byl vskutku jednoduchý, jenže to nikdo nechtěl dělat.

CO BŮH? ČLOVĚK?
Kdokolivěk?
Co já? Co ty?
Bože svatý?
Já hřích, pych, lest:
Tys sláva, čest:
Já hnis, vřed, puch:
Tys čistý duch:
Tak jak mohu,
o mém Bohu
zpívám, vzdychám
i pospíchám
k nohám padám,
chvály skládám,
jak i první,
tak v poslední
okamžení.

K31415 měl v ruce koženou brašnu a ve tváři tupý výraz. Šel a teprve mělo svítat. Ulice byly vymeteny, nikde nikdo. A takovéto ranní ticho, když ještě nejedou ani první tramvaje, jen jeho kroky.

Na nádraží našel opilou holku. Asi opilou, možná byla zfetovaná, to nepoznal. Spala, úplně namol nebo úplně sjetá, ležela sedíc na lavičce a vůbec nereagovala. Tak jí ho opatrně zastrčil do pusy. A mezitím již začaly do pustého nádraží pronikat první sluneční paprsky.